Z Černé Hory jsme to namířili do Sarajeva. Byli jsme ubytování zase přes AirBnB, které nám nejdřív moc nevycházelo, ale nakonec jsme našli super prostorný půdní byt skoro v centru. 🏙 Měli jsme na prohlídku města jenom jeden den, protože jsme přijeli z Durmitoru až pozdě večer – cesta přes hory byla náročná… 🏔

V pondělí ráno jsme tramvají vyrazili do historického centra města – na tržnici Baščaršija. Kolem ní jsou rozmístěny také všechny nejdůležitější turistická místa a pasti. 💰 Je zde nespočet krámků, ve kterých místní prodávají různé kované suvenýry a a hlavně měděné džezvy. V nich se nejen v Bosně připravuje typická káva, kterou jsme samozřejmě taky ochutnali. Způsob přípravy je poměrně složitý. Káva se musí několikrát převařit a různě dolévat vodou… V Bosně se navíc káva podává s několika kostkami cukru, které lze buď klasicky nechat rozpustit, nebo ukusovat a zapíjet doušky kávy! ☕ Zkusili jsme obojí a málem jsme dostali cukrovku… Tolik cukru v kafi vyhovuje snad jenom Ivče…. 🍬

V centru města jsme se nejprve byli podívat na historickou radnici a nedalekou pekárnu, ve které jsme si koupili typické placky, které se tu jedí snad ke všemu. Třeba k čevabčiči, které je typickým pokrmem pro Bosnu, Černou horu nebo i třeba Chorvatsko. Prodává se hlavně v restauracích zvaných Ćevabdžinica – ty jsou k vidění skoro na každém kroku a i my jsme do jedné samozřejmě taky zašli.

Odpoledne jsme navštívili dvě mešity. Gazi Husrev-begovu a Carovu. Holky se do té druhé šly i podívat a Ivet z toho úplně nadšená nebyla – soudě z jejího výrazu. 😀  Za zmínku stojí také Katedrála srdce Ježíšova.  Jedná se o největší stavbu svého typu v celé Bosně a Hercegovině. Je centrem Vrhbosenské arcidiecéze a sídlí tu arcibiskup. U katedrály je také galerie Gallery 11/07/95. Tato galerie poukazuje na události, které se děly v Bosně a v Sarajevu kolem roku 95. Expozice byla pro nás velmi emotivním zážitkem. Hlavně dva dokumentární filmy, které jsme viděli na konci prohlídky… Shodli jsme se, že ty dvě hodiny už v tolik nabitém dni vážně stály za to.

Město Sarajevo je obléháním stejně jako jeho obyvatelé značně poznamenané. Mnoho domů má ve zdech viditelné díry po střelách a v betonu chodníků a silnic jsou občas vidět tzv. Sarajevské růže. Ty vznikly zalitím děr od minometů červeným asfaltem. Jinou válku a to druhou světovou v Sarajevu zase připomíná tzv. Věčný plamen, který hoří nepřetržitě od roku 1946. Ten jsme také navštívili.

Abychom na závěr dne trochu upustili páru a užili si nočního života a ruchu velkoměsta, zašli jsme do jedné z tradičních čajoven v centru města. Víc než čajovnou byl Damask kuřárnou vodních dýmek, neboli Shisha lounge. Na obrovské venkovní zahrádce seděly desítky lidí, jak místních tak turistů, a pokuřovali dýmky…

Sarajevo bylo na naší cestě sice krátkou, ale velmi obohacující zastávkou. Dozvěděli jsme se o všech těch masakrech, kterými si město a Bosna prošli a poznali jsme jinou kulturu. Sarajevo je fascinujícím místem, kde se potkávají různé etnické skupiny a náboženství a žijí zde v poklidu hned vedle sebe.