Ve čtvrtek odpoledne, když jsme měli konečně oba volno, jsme vyrazili směr Pec pod Sněžkou. Ivča nikdy nebyla na Sněžce, a tak jsme se na poslední chvíli rozhodli, že se tam vydáme.

Z Pece jsme nahoru vyráželi asi ve čtvrt na 3, což bylo docela pozdě, proto jsme nahoru vyšplhali až okolo 6. hodiny. Samozřejmě jsme se ještě cestou stavovali různě na kafe, dávali si pauzičky a tak dále. ☕️ Nahoru jsme šli přes Růžohorky a dolů Obřím dolem. Bohužel se mi pak vybil mobil, takže z cesty dolů nemám moc fotek. Cestou mě zaujala jedna taková kytka… jmenuje se hořec tolitovitý a je to chráněná horská bylina, vyskytující se mj. v logu KRNAPu. Ten jsem teda fotil už na kameru.

Sestup dolů jsme si zkrátili hledáním keší, kterých jsme nalezli asi 5. Taky proto jsme dolů na parkoviště dorazili až okolo 8. hodiny. Po výletě nás čekala ještě cesta do kempu a stavění stanu. 🏕 Vybrali jsme si kemp asi půl hodiny od Pece v Černém dole. Kemp Slunečná, kde jsme spali je skvěle hodnocený a vybavený. Navíc je u něj i pěkné koupaliště, které jsme ale bohužel nevyužili, protože už nebylo takový vedro. 🛶 Největší teplo bylo právě ve čtvrtek a to jsme na koupání čas fakt neměli…

V pátek ráno jsme se probudili a konečně jsme se mohli trochu porozhlédnout po kempu. Když jsme přijeli, byla už tma a vůbec jsme nic neviděli. Zjistili jsme, že kemp nemá ani kiosek, kde by jsme si dali snídani a tak jsme museli jíst z vlastních zásob. 🥫🍩🍪🥓

Po snídani jsme vyrazili do Jánských lázní. Nejprve jsme si prošli kolonádu, posilnili se kávou z místní kavárny a vyrazili jsme do kopce k dětské ozdravovně. U té jsme si našli jednu kešku, pokochali se po okolí a vyrazili zase dolů. Po rychlém obědě jsme vyrazili na lanovku na Černou horu. ⛰ Tady jsme chtěli vylézt na rozhlednu, byla však už zavřená, proto jsme šli rovnou na okruh po krkonošských rašeliništích. Ty se nám moc líbily, až na řvoucí děti, které nás furt pronásledovaly! Bohužel nám občas spadlo pár kapek, ale nic dramatického. Překazilo nám to však plán jet dolů na kolobežkách a museli jsme zase lanovkou. 🚡

I když mělo večer občas pršet, neodolali jsme a museli si cestou do kempu koupit buřty. Jako správný skauti jsme dokázali i z vlhkého dřeva rozdělat oheň a v hodinovém okénku mezi mraky jsme si buřtíky opekli! 🔥

V sobotu ráno jsme zbourali stan a ještě před obědem jsme vyrazili do muzea krkonošského podzemí v Černém dole. Ani já ani Iveta jsme netušili, že v Krkonoších se dříve hodně těžily různé železné rudy, vápenec, ale i zlato či stříbro. ⚒ Například Sněžka je poddolovaná více než 10 km chodeb, které patří k historickému dolu Kovárna. Cestou z Černého dolu na chatu Mír, kudy jsem za celý život šel nejméně 10krát na soustředění, je také jeden důl. Jmenuje se Berghaus a těžili zde právě železnou rudu a stříbro💍, později ve dvacátém století i uran – viz video.  

Fascinováni historií dolování v Krkonoších jsme vyrazili na naučnou stezku okolo lomu přímo v Černém dole. ⛏ V tomto lomu se od 15. století těžil vápenec a dnes odsud vede nejdelší dopravní lanovka ve střední Evropě. Lanovku provozuje společnost KVK, která dodnes v lomu těží. Lanovka je dlouhá 8,3 kilometrů a dokáže přepravit 135 tun/hod. Lanovka má celkem 8 úseku, mezi nimiž jsou takzvané napínací sloupy. K tomu prvnímu jsme se šli podívat. Byla u něj totiž schovaná jedna keška a tak jsme neodolali. 🎁 Další zajímavosti této lanovky je, že je dokonce ekologická. Tíha naloženého vápence totiž nejenže směrem z kopce do vápenky pohání celou lanovku, ale také vyrábí elektřinu pro část zpracovatelského závodu. Více se dočtete třeba zde. 🚠

Protože nám dnes počasí moc nepřálo, po prohlídce lanovky jsme si dali ještě kávu a vyrazili jsme domů. Výlet do Krkonoš jsme si moc užili a konečně jsme si také mohli vyzkoušet náš nový stan. ⛺️