V září jsme se rozhodli že vyrazíme ještě na jednu krátkou dovolenou. V létě jsme sami nikde nebyli a tak jsme se s přicházejícím podzimem rozhodli, že ještě pojedeme do tepla. Vyrazili jsme do Říma. Naplánovali jsme si to na předposlední říjnový víkend. Našli jsme docela levné letenky, sbalili jsme kufr a vyrazili.
Ubytování jsme hledali den předem. Po několika hodinách vybírání jsme konečně našli pěkný hotel ve vilové čtvrti Aventin. Je to odsud asi 15 minut pěšky do centra a hned pod kopcem jezdí všechna MHD.
Nejvíc jezdíme busem, ale delší vzdálenosti už se musí jezdit metrem. Lístek na hodinu stojí 1,50 €.
První den po příletu jsme šli na oběd do restaurace tady kousek od hotelu. Díky tomu, že hodně Italů má bezlepkovou dietu, skoro všude se dá koupit bezlepková pasta a tak jsem vůbec netrpěl hlady, spíš naopak.
Pojali jsme to tu trošku jako gastro dovolenou, na hotelu máme pouze snídaně (se spoustou bezlepkového jídla) a jinak jíme v restauracích.
Vybíráme většinou takové, které jsou buď přímo bezlepkové nebo alespoň podávají něco bez lepku.
V den příletu jsme toho po obědě už moc nestihli, protože jsme si k obědu dali láhev vína
a po O jsme na hodinu usnuli.
Šli jsme se pak podívat na Circo Massimo
a dál do centra k Pantheonu.
Tam se bohužel pouští jenom do 7 hod. a to jsme nestihli. Trochu jsme se ještě prošli centrem, dali jsme si nějakou véču
a šli jsme zase zpět na hotel.
Druhý den ráno jsme cestou na Koloseum skočili na rychlou kávu. Espresso tu většinou stojí euro nebo 1,50 €, a já si ho dávám všude, kde to jde, abych načerpal inspiraci.
Všeobecně mi přijde, že Italové kávu hodně praží, rozhodně víc než je momentálně moderní u nás.
Docela mi to tak chutná. Ivetka má vždy problém objednat si kávu podle jejich představ.
Pije ráda něco, co tady neznají a už několikrát jsem se jí to snažil vysvětlit.
Snaží se vždycky objednat velkou kávu s mlékem. Nic takového se tu nepije a tak jsme vždycky za dementy.
Druhý den hned po Koloseu
jsme opět skočili na Un Caffee do restaurace s pěkným výhledem na severní stranu arény. V rámci naší bezlepkové gastro dovolené jsme se poté vydali do restaurace Mama Eat v úplně jiné části Říma. Doporučovali ji v několika stránkách, tak jsme museli.
Prodávali tu všechno bez lepku, a tak jsem byl úplně v ráji. Dali jsme si asi tři předkrmy,
potom primo (první chod – Italové většinou jedí polévku nebo pastu) a potom hlavní jídlo. Na to my už většinou stejně neměli místo. Hlavní jídlo zpravidla bývá nějaké maso nebo ryba, což známe z Česka a tak jsme hodovali hlavně na pastě s pizze.
V této bezlepkové restauraci jsem si po tom všem ještě dal italské tiramisu.
Po vyčerpávajícím obědě jsme zase museli zpět na hotel, abychom nabrali sil na večer.
Po siestě jsme razili zase do centra na kafe, Španělské schody, Fontánu di Trevi a konečně do Pantheonu.
Ač jsme to neudělali naschvál, předběhli jsme frontu. I když tam byl vstup zdarma, kontrolovali tzv. Green Pass, takže naší Tečku.
Tu chtěli také vidět v každé restauraci. V Pantheonu
jsem zavzpomínal na roky 2009 a 2010, kdy jsme tam zpívali.
Po prohlídce jsme rychle skočili ještě na nedaleké náměstí Navona a pak rovnou do další Glutten Free restaurace na pizzu a pastu.
Na třetí den naší gastro dovolené jsme naplánovali návštěvu Vatikánu. Ráno jsme tedy přijeli k Andělskému hradu,
u kterého jsme si dali kafíčko a selfíčko a vyrazili jsme na Svatopetrske náměstí, kde stojí majestátní Bazilika Svatého Petra.
Vstup zdarma, ale fronta na hodinu, takže jsme šli koupit lístky do Vatikánských muzeí, jejichž součástí je i Sixtinská kaple. Bohužel na internetu jsou lístky vyprodané. Skupují je totiž ve velkým různý více či méně pofiderní agentury a veksláci. Ti pak stojí u různých památek a tyto lístky nabízí, samozřejmě s přirážkou.
My jsme se rozhodli lístky koupit u nejmíň pofiderně vypadající agentury. Ta měla přirážku asi jen 3€ k původním 16. Prohlídka muzeí byla vyčerpávající. Sixtinská kaple je samozřejmě až na konci, stejně jako slavné točité schodiště. Ale tak jsme aspoň jednou viděli trochu historie a umění.
Kaple samozřejmě super, nejvíc se nám na stropě líbil obrázek Nokia, na kterým si borci podávají prstíky.
K obědu jsme si dali samozřejmě opět BZL pizzu a různý dobroty v bistru GOGO a vyrazili jsme do rádoby romantických zahrad k Vile Borghese.
Tam se nijak extra velká romantika nekonala * , ale byly tam želvy, takže pohoda.
Před poslední italskou večeří jsme vyrazili zpět na ubikaci načerpat sílu
. Na véču jsme si dali vínko a ochutnali jsme různé salámky a sýry.
O tom Iveta básnila už od prvního dne, tak jsem se konečně slitoval. Nejvíc nám tady chutná ta jejich buvolí mozzarela.
Je to úplně něco jineho, než známe z Česka. Na poslední den už nám nezbyly žádné památky a tak jsme vyrazili koupit domácí těstoviny jako suvenýr poblíž Vatikánu.
Bohužel tam měli neplánovaně zavřeno, tak jsme si dali jenom kafe v malebné kavárně pod Aventinem a jeli jsme na oběd do druhé pobočky již jednou ozkoušené BZL Mama Eats.
Ivetě už to moje jidlo leze krkem a tak skoro nic ze svých skvělých bezlepkových lasagna nesnědla. Neva, já jsem se klasicky přejedl. Mám dneska narozeniny, takže si to můžu dovolit.
Po jídle jsme ještě koupili nějaký ty těstoviny domů a vydali jsme se na letiště.
Docela nás ta cesta zaskočila. Z Vatikánu to spojení nebylo nic moc a jeli jsme to asi dvě hodiny, protože jsme se trochu zamotali. Nevadí, teď už sedíme v letadle a před chvili jsme přistáli v covidovém Česku.
Bezlepkové restaurace v Římě
Odkaz na Google Maps seznam: https://goo.gl/maps/YU6F2UDb2xySy3fT8