I když jsme letos dovolenou moc nestíhali naplánovat, vyrazili jsme nakonec v srpnu do Chorvatska přes Rakousko a Slovinsko.

Předposlední prázdninový týden jsme se vydali na cestu k jezeru Traunsee v Horních Rakousích, což je asi 5 hodin cesty z Hradce. Protože jsme chtěli dovolenou částečně válecí a částečně i aktivní, tak jsme zvolili na první dvě noci kemp hned u jezera, kde jsme spali pod širákem nebo v autě.

Travenské jezero je druhé největší jezero v Rakousku s průzračně čistou vodou. Tyčí se nad ním hora Traunstein, která je o trochu vyšší než Sněžka a koukali jsme na ní z kempu. Hodně kempů v okolí bylo plných, takže jsme doufali, že nás tady ubytují. Rezervaci jsme měli jen takovou pofiderní ve formě jednoho slova “Yes” na whatsappu. Po příjezdu jsme dali koupačku, kvalitní večeři a šli jsme docela brzo spát na pláž u jezera, kde skoro nikdo nebyl.

Druhý den jsme se vydali k jezeru Almsee. To nás nejvíc zaujalo při večerním plánování. Prošli jsme se dokola a pofotili. Následovala koupačka a jeli jsme dál. Protože nás cestou hodně vyčerpal oběd v místní Italské (fakt Italské) restauraci, museli jsme si pak dát ještě voraz u splavu. Voda v řece tu byla opět krásně čistá a docela studená. Aby těch jezer nebylo na jeden den málo, stavili jsme se ještě u jednoho pěkného jezera Attersee. Původně jsme chtěli vyšplhat na horu u našeho jezera, ale vyměkli jsme.

Třetí den začal skvěle. Hned ráno jsme našli pneumatiku u mýho auta prázdnou a museli jsme řešit opravu. Naštěstí jsme po dvou neúspěších konečně našli klasický pneuservis, kde to za 17€ opravili. Mohli jsme teda vše zabalit a pokračovat v cestě směrem na Slovinsko. Vzali jsme to ještě přes další krásné jezero Offensee, kde jsme pofotili a jeli dál do Hallstatu. Hallstat byl ovšem tak narvanej, že tam skoro nebylo kde zastavit. Takže jsme jenom rychle udělali pár fotek opět u jezera a jeli jsme dál na vyhlídku 5 Fingers. Tahle vyhlídka je na hoře Krippenstein, která spadá pod Dachstein. Z vyhlídky je krásně vidět na Halštatské jezero nebo na ledovec Hoher Dachstein.

Směrem do Slovinska nás čekal zajímavý úsek cesty, který stoji za zmínku. Jedná se o tzv. Vršič pass. Je to horská cesta na 1600 metrů vysoké sedlo v Triglavském národním parku. Nejhorší je to, že tam je celkem padesát 180° zatáček. My jsme pass absolvovali už za tmy a do serpentin nebylo pořádně vidět. To byla docela výzva. Ale možná lepší než ve dne, protože to je tam větší provoz a hlavně spousta cyklistů a člověk se musí vyhýbat.

Když jsme dorazili do Slovinska, podle mapy jsme si našli nějakou slepou cestu, kde jsme na noc zaparkovali. Byl tam sice zákaz vjezdu, ale neměli jsme kde jinde přespat, tak jsme to riskli. K naší smůle jsme byli docela vidět ze silnice a ráno kolem 8. hodiny si pro nás přijeli místní policajti. Věděli jsme, že v národním parku se stanovat nesmí vůbec, proto jsme dojeli až mimo něj, ale zase jsme porušili zákon tím, že jsme spali v tom zákazu. Zaplatili jsme teda pokutu 80€ na auto a jeli jsme na výlet k řece Soče.

Vede tam krásná procházka asi 3 kilometry dlouhá kolem Velikých koryt Soči. Sice jsme jí už jednou absolvovali před několika lety, ale natolik se nám to líbilo, že jsme chtěli znovu. Po výletě jsme se krátce vykoupali, protože voda byla hodně ledová a jeli jsme dál směrem do Chorvatska.

Našli jsme si skvěle ubytování nedaleko historického města Trogir.  Měli jsme k dispozici velký apartmán s terasou 2 min. od pláže.

Dopoledne jsme se většinou šli krátce vykoupat na tuhle pláž a odpoledne jsme hledali nějaká odlehlejší místa bez lidí. Přímo z naší zahrady bylo pěkně vidět do zálivu, kudy neustále přistávala letadla do Splitu. Na plážích byla super čistá voda, docela jsme si užili i šnorchlování. Viděli jsme hlavně Ježovky, pár rybek a taky okurky.

Odpolední koupání jsme se snažili také proložit zajímavými místy. Moc pěkný a fotogenický byl třeba kostel Gospe od Prizidnice. Fanda měl nový dron tak lítal všude kde to šlo. Akorát se obávám, že ty videa stejně nikdy neuvidíme.

Protože článek píšu už po týdnu, zapomínám asi na spoustu věcí. Nejvíc toho je stejně vždycky vidět na fotkách. Fotky nejsou jenom moje, použil jsem fotky všech. Kromě Bohoušových, protože ještě nebyl schopný mi je tam nahrát.

Dovolenou jsme si moc užili, doufám že si za pár let tenhle článek otevřeme až budeme zase plánovat nějakou dovolenou na poslední chvíli. Milerád jsem se při plánování podíval na fotky z naší poslední dovolené s Vláďou, Evčou, Ivčou a Terkou po Jugoslávii z roku 2018.